Atelier de français: Úvod

Michel Lafaye

PŘÍTOMNOST "Pročpak jste přijel bydlet do Prahy ?" Často jsem slýchával tuto otázku s náznakem pochybnosti: "je to přece poněkud divné, pročpak by se měl Francouz ze středomořského pobřeží zdržovat v Praze tak dlouho !" Není Praha dostatečně velké a obohacující evropské město ? Není to dostatečný důvod, aby se člověk rozhodl v tomto městě žít i na několík let ? Nerad se opakuji a po každé odpovědi jsem se snažil, abych představil z jiného hlediska případné důvody mého zdejšího pobytu, až jsem je sám skoro zapoměl ! Ba ! Mezitím se objevily mnohé nové důvody... Zkrátka, asi žiji již patnáct let v Praze pouze z důvodů, že se mi zalíbil život v tom velkém (ale s lidskou tváří) městě středu Evropy, ale i český jazyk. A ještě často mohu ocenit jako výsadu sympatickou přetrvávající frankofilii četných Čechů, se kterými jsem se díky své práci setkal v nejrůznějších profesionálních i sociálních skupinách.

MINULOST (DALEKÁ) V poněkud smíšené studijní době mezi klasickým klavírem, uměleckou školou v Marseille a potom filozofií na univerzitě Paul Valéry v Montpellier jsem při studiu dával i soukromé lekce klavíru, abych si vylepšil studentský život a to byly právě ony, co mě daly chuť k učení ostatních. A tak jsem začal : cestovat a učit francouzštinu! Je třeba uznat, že francouzština je jeden z několika jazyků, které dávají jejích mladým rodilým mluvčím stejně jako v angličtině privilegium začít učit i s nevelkými zkušenostmi... Avšak i to už je dnes starý příběh.

UČENÍ FRANCOUZSKÉHO JAZYKA V PRAZE Po svém příjezdu do Prahy jsem nejdříve učil francouzštinu pro různé jazykové školy a instituce. Postupně jsem především učil ve firmách (v komerčním sektoru především a ve službách - personál hotelů-, nebo mezinárodní velkoobchodní dodavatele, také v dosti advokátních kancelářích). Ale protože u většiny odběratelů jazykových kurzů v rámci firemního vzdělávaní je francouzština spíše vnímána jako dodatečný jazyk vedle angličtiny a němčiny mě nevystačila pedagogická podpora, rozhodl jsem se pracovat na volné noze od roku 2001. Časem a z praktického hlediska jsem se rozhodl pro pronajmutí kanceláře, abych mohl lépe připravit náročnější firemní kurzy a měl místo kde přijmout skupiny studentů, které jsem dosud učil v sále pronajímaném ve večerních hodinách v jedné základní škole na Starém městě. Od roku 2005 se díky vzrůstajícímu počtu kurzů i díky navázané spolupráci s dalšími lektory má kancelář rozrostla a stala se malou jazykovou školou.... a místo pohodlí se objevily i další starosti, kterých ale nelituji, jelikož se má praxe ve výuce francouzštiny tolik obohatila, jak jsem se více setkával se ještě širší škálou pražských obyvatel a i díky zmíněné spolupráci s lektory francouzštiny, kteří učili nebo stále ještě učí pro Atelier de français.

Paul Bauer

Né à Vienne en Autriche. Étudie l’histoire et la géographie à la Sorbonne et à l’École des Hautes études en sciences sociales. À la fin de mes études en 2005, je décide de m’installer à Prague pour y mener des recherches dans le cadre d’un doctorat sur la production des frontières nationales et politiques en Europe centrale au cours du XXe siècle. La volonté de connaître par sa géographie et son histoire cette région d’entre-deux de l’Europe m’a poussé à arpenter les territoires et découvrir les paysages de lisières de l’ancienne Tchécoslovaquie. Des monts de la Šumava à Mukačevo, au centre des Carpates ukrainiennes, en passant par les vignobles de Moravie du Sud et les monts Tatras, les rencontres souvent inattendues qui ont jalonné cet itinéraire de confins m’ont offert une connaissance intime des histoires et cultures matérielles et symboliques qui ont façonné les Pays tchèques et slovaque. Enseigner le Français à l’Atelier, c’est pour moi une manière originale de prolonger mon séjour en Bohême.

Morgane Mercier

Après plusieurs aller retour entre Paris et Prague, je tombe rapidement sous le charme de Prague la Belle. Je décide en janvier 2009 de poser mes valises en République Tchèque. Je découvre alors une ville magique hors des sentiers battus, des clichés. C'est le début d'une odyssée haute en couleur. Etre lectrice de français est une belle façon de continuer cette aventure, une aventure humaine pour un voyage franco tchèque.

Christophe Leblanc

Vous vous demandez peut-être pourquoi je suis venu de Québec, Canada, pour m’installer en République Tchèque? Et bien, la raison est simple : pour l’amour! Eh oui, il y a de cela trois ans maintenant, j’ai rencontré une jolie Tchèque au Québec et quand elle est retournée dans son pays, je l’ai suivie. J’étudie actuellement à l’« Anglo-American University » en « Business Administration ». J’adore les arts (je confectionne des bijoux en étain), la musique (je joue de la basse électrique, de la flûte à bec ainsi que du saxophone), l’architecture et voyager.

Mélanie Ruppe

Jsem franko-čechofilka, trochu jsem cestovala (a studovala) a teprve potom jsem složila své kufry v Praze jako evropský dobrovolník. Skvěle přijata svým okolím hodnotím množství práce, kterou mám před sebou, abych mohla konstatovat, že moje čeština je dobrá. Rozhodla jsem se, že vracet domů se hned tak nebudu. Moje dobrovolná služba ale končila a já jsem se musela zamyslet nad tím, jak budu uspokojovat své životní potřeby. A v té chvíli jsem potkala Michela Lafaye s jeho Atelierem francouzštiny. Jeden celý rok jsem bydlela na statku Toulcův dvůr v Hostivaři, krásné čtvrti, která se vypíná na jednom z kopců nad hlavním městem. Sdílela jsem s ostatními členy komunity jejich skromný, ale geniální život. Nebyli to žádní hipísáci, ale super aktivní lidé, kteří se zajímají o životní prostředí a o všechno, co je s tím spojeno. To je téma, se kterým se silně ztotožňuji i já. Tam jsem byla ubytována jednou Evropskou nevládní organizací, kterážto shromažďuje všechny informace o životním prostředí. Mohla jsem uveřejňovat i své články (anglicky, pochopitelně) nebo jen redigovat jiné, a podílet se i na technické přípravě. Dostala jsem také příležitost pomáhat s organizováním kulturních akcí jako třeba festivalů, či koncertů (druhá moje láska, hned po české gramatice☺). Toto sdružení, lépe řečeno síť podobných zařízení, mi také poskytlo mnoho příležitostí cestovat a to až na Ukrajinu a do Arménie. Tam jsem se setkávala s „kolegy“, kteří měli chuť měnit svět a udělat všechno proto, aby uskutečnili své vytyčené cíle (nebo si to aspoň mysleli). Je zbytečné podotýkat, že to byla i pro mě obrovská výzva. Aniž bych se vzdala svých plánů začala jsem vyučovat jazyky a uvědomila si, že tato práce mě víc než uspokojuje. Osladit si procházku po lese například tím, že budeme přemýšlet o tom, proč má být zde či jinde použito imperfektum konjunktivu je další dobrou příležitostí sdílet tento zájem s ostatními členy komunity.